Pro rodiče

Přehled vývoje dětské řeči

0 – 1 rok 

Po narození se dítě projevuje křikem. Později brouká a žvatlá, hraje si s mluvidly a napodobuje zvuky lidské řeči. Hlasem vyjadřuje svou náladu, mění jej, napodobuje řečové vzorce dospělých (intonaci, melodii), reaguje na oslovení. Aktivně hledá zdroj zvuku. Reaguje na řeč úsměvem. Hledá členy rodiny, když se vysloví jejich jména, rozumí otázce „kde je“. Rozumí slovu ne. Používá gesta, na pokyn udělá „jak jsi veliký, paci, paci“ aj. Na konci 1.roku začíná užívat několik jednoduchých slov, např. „mama, táta, baba, ham“ apod.

1 – 2 roky

Hraje si se slovy a opakuje oblíbená slova. Při žvatlání užívá velké množství hlásek, kromě samohlásek a, e, i, o, u, také souhlásky, např. j, m, b, p, t, d, n. Je přirozené, že projev dítěte je zatím málo srozumitelný a hlásky ve slovech jsou často vypouštěny a zaměněny. Poslechne jednoduché příkazy. Ukazuje na předměty, které by si chtělo vzít. Na pokyn ukáže některé části těla. Odpovídá na otázky: „Co to je?“. Kolem 2 let používá asi 50 srozumitelných slov. Skládá jednoduché krátké větičky, např. „máma papá, táta má auto“. Ke konci 2 roku umí říci své jméno. Pojmenuje zvířata a napodobí jejich hlasy. Objevují se slovesa a přídavná jména.

2 – 3 roky

Rozumí lépe pokynům, i dvěma, které jsou ve vzájemném vztahu, např. „Kde je auto, podej mi auto“. Odpovídá na otázky „kde, kdo“. Používá několik stovek slov.  Naslouchá jednoduchým příběhům, žádá si jejich opakování. Je schopno klást jednoduché otázky. Ptá se často „co je to“. Začíná rozlišovat přítomný čas a minulý čas u sloves. Používá množné číslo. Objevují se osobní zájmena „on, ona, můj, já…“, první příslovce, např. „tady, tam“. Je patrná větší srozumitelnost řeči, používá dvojhlásky a souhlásky f, v, k, g, ch, h, nedokonale hlásku l.

3 – 4 roky

Projev dítěte se stále více srozumitelný, ve výslovnosti se uplatní i měkčení. Dítě tvoří rozvité věty o třech a více slovech. Je běžné, že dělá chyby při ohýbání slov, dysgramatismus je přirozeným jevem. Začíná rozumět časovým pojmům. Je zvídavé, ptá se „proč“. Opakuje jednoduché říkadlo, dokáže zazpívat jednoduchou písničku. Poznává a pojmenuje základní barvy. Dovede stručně říci, co právě dělá. Při hře si povídá s dospělým. Učí se pozorováním a napodobováním dospělých. Má zájem o hru s jinými dětmi.

4 – 5 let

Chápe i delší, vícekrokové pokyny. Nemělo by již chybovat v gramatice, při tvorbě slov a vět. V jeho pasivním slovníku jsou už zastoupeny vlastnosti předmětů (přídavná jména) a jejich srovnávání (např. menší, větší), časové pojmy (např. dnes, včera, zítra). Ve výslovnosti se zdokonalují hlásky š, ž, č. Dítě dokáže vyprávět příběh, ale ještě se splete v ději. Hraje si se slovy, začíná vnímat, že se některá slova rýmují a vytváří zvukově podobná slova, první rýmy. Dokáže slova k sobě přiřazovat do tematických skupin, např. autíčko a panenka, stůl a židlička.

5 – 6 let

Vyjadřování dítěte již velmi připomíná vyjadřování dospělého, řeč prochází tzv. intelektualizací. Dítě rozumí několika tisícům slov a samo používá ještě více slov. Jsou zastoupeny všechny slovní druhy. Dítě je schopno vést dlouhé rozhovory. Dokáže samostatně vyprávět smysluplný příběh. Popíše bez naší pomoci obrázek. Naučí se zpaměti básničku, písničku. Učí se předškolním dovednostem. Ve výslovnosti jsou již zastoupeny hlásky s, z, c a r, postupně (až do 7 let) se zdokonaluje hláska ř, také rozlišuje v jednom slově hlásky c s z, č š ž (např. čepice, sušenka).

 

Doporučení pro rodiče, jejichž dítě má opožděný vývoj řeči

  • dívejte se na své dítě, když s ním mluvíte, udržujte s ním oční kontakt
  • mluvte se svým dítětem pomalu, zřetelně vyslovujte, aby vám bylo dobře rozumět
  • používejte svou mimiku, tón hlasu, gesta, aby vašim slovům dítě snadněji rozumělo
  • pracujte s dechem a hlasem, rozvíjejte obratnost mluvidel, vše pod vedením logopeda
  • tolerujte řečový projev dítěte, i když je nedokonalý, nekritizujte dítě za jeho řeč ani doma ani před cizími lidmi
  • ponechejte dítěti více času, aby si mohlo zformulovat správnou odpověď
  • očekávejte spíše stručné odpovědi, nevyžadujte delší verbální projev
  • sami používejte krátké věty, obvyklá slova a slovní spojení, kterým vaše dítě rozumí. Vyhýbejte se dlouhým promluvám, několik vět za sebou vaše dítě zahltí a neporozumí vám (neví, o čem jste mluvili na začátku).
  • klaďte důraz na objasňování významu slov, trpělivě a opakovaně vysvětlujte, co slova znamenají
  • vyjádřete pochvalu i za malý úspěch, nešetřete povzbuzením ve všech činnostech
  • buďte trpěliví, laskaví, ale také přísní a důslední, trvejte vždy na svých požadavcích
  • nastavte svému dítěti hranice, které nesmí překročit. Domluvte se mezi sebou (rodiče nebo i prarodiče) a chtějte po dítěti stejné věci (buďte jednotní ve výchově)
  • dejte svému dítěti dostatek času na odpočinek, ale také na práci, společně si hrajte a povídejte, učte se (čím dříve si na to dítě zvykne, tím lépe). Dítě, které je přivyklé na řízenou činnost, pracuje lépe také ve škole, lépe se soustředí na práci.
  • televize, počítač ani jiné technické vymoženosti dnešní doby nenahradí lásku a péči vás rodičů. Věnujte, prosím, svým dětem čas, vrátí se vám to mnohokrát nazpět
  • vyhledejte pomoc klinického logopeda co nejdříve, nejlépe kolem 3. roku věku dítěte, ale i dříve v odůvodněných případech, např. u dětí předčasně narozených nebo s rizikovými okolnostmi v raném vývoji; u dětí, kde se v rodině u sourozenců nebo rodičů vyskytl opožděný vývoj řeči; u dětí, které nerozumí pokynům nebo se jim nedaří napodobování řeči; u dětí, které neprojevují zájem o dorozumívání se, nenavazují oční kontakt aj.

 

Doporučení pro rodiče, jejichž dítě se připravuje na vstup do školy

  • Buďte svému dítěti tím nejlepším vzorem, mluvte správně, pomalejším tempem, spisovnou češtinou. Dívejte se na dítě, když s ní mluvíte, veďte jej ke sledování obličeje, naslouchání a odezírání mluvidel.
  • Rozvíjet řeč je třeba nejen po zvukové stránce – tzn. výslovnost hlásek, ale také po stránce obsahové – tzn. slovní zásobu, vyjadřování
  • Učte dítě samostatně vyprávět příběh či pohádku. Povzbuzujte jej, aby zpívalo písničky, učilo se říkanky, vyprávělo si s vámi o zážitcích, které nás během dne potkaly. Využívejte pohádkové knížky, nejen klasické pohádky (např. Perníková chaloupka, O červené Karkulce, O třech prasátkách apod.), ale i moderní autory, např. K.Čapek, F.Nepil, J.Lada, V.Čtvrtek, M.Macourek, J.Žáček, jejichž knihy jsou nádherné svým jazykem a poutavostí příběhů, krásnými obrázky.
  • Prohlížejte si společně dětské encyklopedie, povídejte si o tom, co dítě zajímá. Děti si tak informace třídí, seskupují, učí se dávat slova = pojmy do kategorií, procvičují si paměť. Mluvní pohotovost, kterou bude dítě ve škole potřebovat, musíme cvičit již doma.
  • Dítě si potřebuje před nástupem do školy procvičovat zrakové a sluchové vnímání, obratnost rukou (tzv. jemnou motoriku), např. tím, že bude pracovat s drobnými dílky Lega nebo skládat mozaiku z kuliček či hříbečků, sestavovat řetízek z „céček“, provlékat, zavázat tkaničku v botách.
  • Běžně dostupné jsou pracovní sešity pro předškoláky, určené k procvičování početních a předmatematických představ, paměti, myšlení, pozornosti, základům čtení a poznávání okolního světa. Můžeme je využít také ke stříhání, lepení a vybarvování obrázků.
  • Podporujte rozvíjení zrakového vnímání, např. poznávání barev, tvarů, velikostí předmětů, rozlišování podobností a rozdílů na obrázku, skládání obrázků z částí (např. puzzle), řazení obrázků zleva doprava, shora dolů.
  • Velmi užitečná jsou cvičení sluchového vnímání – tvoření rýmů (př. kočka má velká očka, babička jmenuje se Anička aj.), slovní hříčky (např. malý strom je stromeček, malý dům je domeček), slovní fotbal (první a poslední hláska ve slově), poznávání zvuků slov (např. která slova jsou stejná nebo se liší (mísa – míša, hrad – hlad, nitě – dítě, dráha – drahá aj.), poznávání první a poslední hlásky ve slově, skládání slova z hlásek (např. N-O-S je dohromady nos). Je vhodné cvičit nejprve se zrakovou oporou (s obrázkem, názorem), později bez ní.
  • Doporučení pro rozvíjení předškolních vědomostí a dovedností konzultujte v mateřské škole s pedagogy. Je-li vaše dítě v péči klinické logopedky, rovněž s ní.
  • Dobrá rada pro vás – s dítětem trénujeme kratší dobu a co možná nejvíce často, několikrát za den. Dítě chválíme, motivujeme a povzbuzujeme. Cvičení by mělo být hrou, ne povinností. Zapamatujeme si to, za co jsme chváleni!

 

Doporučení pro rodiče, jejichž dítě nechce mluvit, odmítá komunikaci

  • Dodržujeme vhodné zásady pro jednání s citlivým dítětem. Na místě je takt, empatie, přiměřená emoční podpora, trpělivost. Pozitivní efekt se dostaví až po určité době.
  • Nikdy dítě do mluvení nenutíme! Dáváme mu příležitost projevit své schopnosti bez nutnosti mluvení. Respektujeme jeho obtíže.
  • Neslibujeme odměnu za mluvený projev.
  • Z běžné komunikace dítě nevylučujeme, právě naopak vytváříme přirozené situace podněcující spontánní řečový projev.
  • Pověřujeme dítě úkoly, které nevyžadují mluvenou řeč, ale zároveň umožňují jeho aktivitu (např. použití gest, skládání, rozdávání obrázků apod.).
  • V dětském kolektivu upřednostňujeme skupinové formy práce (společnou recitaci, zpěv). Při skupinové činnosti se dítě spíše vyjádří než při individuální.
  • Akceptujeme všechny formy projevu, včetně šepotu. Šepot je považován za mezistupeň k běžné komunikaci. Dítě může mít obavy hlasitě se projevit.
  • Sledujeme, co dítě nejvíce baví, zajímá. Činnosti, které děláme, sami komentujeme, pracuje se svým hlasem, pauzami, tichem. Nenutíme dítě do odpovídání, ale čekáme, zda se nezapojí samo, jsme trpěliví. Chválíme, povzbuzujeme, snažíme se zvyšovat sebevědomí dítěte.
  • Vyhýbáme se jakémukoliv negativnímu komentáři nebo neverbální reakci (např. nevhodné výrazy obličeje, pohled apod.) – dítě nás pozorně vnímá, sleduje.
  • Denně zařazujeme pozitivní zpětnou vazbu, pochvalou nešetříme. Neustále, každý den, hledáme a konkrétně pojmenujeme, co se nám na práci dítěte líbí. Hledáme kladné stránky, vlastnosti, pozitivně motivujeme.
  • Je důležitá i úprava rodinného prostředí, jelikož neuspokojivé či konfliktní situace zhoršují projevy vady řeči (např. nesprávné výchovné vedení, nejednotná výchova, výrazné změny v prostředí, dlouhotrvající stresové situace, nepřiměřené nároky nebo tresty aj.). Rovněž nevhodné reakce okolí či působení prostředí mohou problémy v řeči zafixovat.
  • Individuální psychoterapeutická péče. Nemluvnost s určitými lidmi nebo v určitém prostředí je psychogenně podmíněná porucha komunikace. Doporučujeme proto rodičům konzultaci s klinickým psychologem.
  • Také v těchto případech je žádoucí péče klinického logopeda.